Radův naučný slovník numismatický

Zde budou uvedeny všechny známé numismatické pojmy a výrazy, které jsou běžně i méně užívané. Zde se dozvíte vše důležité a potřebné. Řazeno abecedně.

PROSÍM O TRPĚLIVOST, STRÁNKA JE PRÁVĚ V PROCESU TVORBY. TENTO PROCES JE ČASOVĚ VELICE NÁROČNÝ! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ. PŘEDPOKLÁDANÝ TERMÍN DOKONČENÍ ODHADUJI 12/2025. JIŽ DOKONČENO PÍSMENO A,

abacus (z lat. = stolní deska, někdy též calculus = počítadlo) — ve středověku dřevěná tabulka s rozdělenými políčky, na kterých se počítalo s početními penězi, Abaky s početními penězi byly používány během 16. a 17. století ve správních a finančních kancelářích. Řady políček na abaku byly rozděleny po desetinásobcích (první řádek jedničky, druhý desítky, třetí stovky, čtvrtý tisíce atd.) a na tato políčka se kladly měděné „žetony“ — početní peníze. Pomocí abaků a početních peněz bylo možno provádět i jednoduché matematické úkony: sčítání, odčítání, násobení, dělení i počítání na zlomky.

abschlag viz „odražek“ — mince nebo medaile ražená z jiného kovu, než bylo mincovním řádem nebo vydavatelem původně určeno. V období denárovém a grošovém se objevují odražky původně stříbrných mincí z méně hodnotné mědi, jedná se téměř vždy o dobové padělky. Ty jsou také někdy nazývány jako peníze chudých. V tolarovém období se používalo odražků původně stříbrných tolarových nominálů ke vzniku násobků dukátů. Například odražky tolarů ze zlata mají často hodnotu 1O-dukátů. Tyto odrážky jsou regulérní, protože se využívalo již hotových razidel pro jiné mince. V moderní době známe odražky oběhových mincí z různých kovů, které vznikly většinou jako tzv. „zkušební ražby“. Jen vzácně se jedná o kuriózní (zřejmě NE záměrně) zmetky mincoven, které neodhalila výstupní kontrola. Odražky medailí z jiných kovů se vyskytují celkem běžně. V posledních dvou stoletích bývá obvyklým pravidlem, že medaile je ražená v omezeném množství z drahého kovu (zlato, stříbro) pro předplatitele nebo k podarování významnějších osobností, a ve větším množství z kovů méně hodnotných (bronz, tombak, měď) pro širší veřejnost.

ADIVA (Elgifa) — dcera anglického krále Edwarda Staršího (899—925) a sestra krále Athelstana (925—939). Podle P. Radoměrského byl uzavřen dynastický sňatek mezi Adivou a Boleslavem II. (972—999) zprostředkovaný pravděpodobně knížetem Václavem. Odrazem tohoto sňatku byl výrazný izolovaný anglosaský vliv na české denáry z poslední čtvrtiny 10. století. Synem Adivy mohl být Boleslav III. Ryšavý (999—1002, 1003—1037?). Jméno Adiva je prokázáno v písemných pramenech a je známo z českých denárů, čteno v opisech dvou typů českých denárů Boleslava II., P. Radoměrský ztotožňuje Adivu s Emmou, jeho názor však nebyl všeobecně přijat. Současní historici se přiklánějí k názoru, že se jedná o dvě různé ženy, pro což chybí svědectví pramenů.

adjustace — úprava mincovních střižků na předepsanou hmotnost. Velmi často prováděno opravdu velmi hrubým nástrojem jako pilník, na mincovním střižku jsou patrné hluboké rýhy způsobené právě těmito nástroji. Velmi často k tomuto docházelo i po samotné ražbě mince a na mincovním obraze je toto značně patrné. Někteří sběratelé dávají přednost mincím bez této úpravy a raději preferují mince ve sbírce v horším stupni než s touto úpravou.

AE (latinsky aes = měď) — zkratka pro mince z mědi nebo bronzu. Pozdně římské ražby, u nichž neznáme spolehlivě původní pojmenování, jsou rozděleny podle velikosti průměru do pěti skupin (AE 1—AE 5).

AELFSIGE (Elfsige) — mincmistr v anglickém Winchesteru zá vlády krále Ethelreda II. (978—1016). Jeho jméno s místem působení (AELFZIGE NO PINT = Elfsige monetarius: Wint) se objevuje spolu se správně uvedeným Ethelredovým jménem (EDELRED REX ANG) v opise českých denárů knížat Boleslava II. (972—999) a Jaromíra (1004—1012, 1033—1034).

aes (latinsky = měď) — aes rude (surové kusy mědi) sloužily od 1. tisíciletí př. Kristem jako nejstarší před mincovní platidlo na území Itálie. Od přelomu 3. a 4. století př. Kristem bylo toto platidlo označováno jako aes signatum (měď ve tvaru malých cihel s obrazy zvířat, zbraní apod.) o hmotnosti 1000—1830 g. Po roce 269 př. Kristem jsou známy již lité aes grave (kruhové mince o hmotnosti 267,86 g). Nejstarší exempláře nesou na líci dvojitou hlavu starořímského boha Januse a na rubu próru (příď lodě). Současně byly raženy i díly. Na našem území jsou prokázány nálezy těchto mincí na lokalitě Němčice nad Hanou (obchodní a výrobní centrum doby laténské). Nejblíže našemu území byl aes grave nalezen 1961 v Nitře při archeologickém výzkumu.

afinace — čištění drahého kovu, který přicházel z hutí a obsahoval doposud řadu příměsí. Zlato bylo již od starověku čištěno tzv. cimentaci: zlato se směsí rozemletých cihel, zelené skalice (síran měďnatý) a kuchyňské soli (chlorid sodný) bylo přibližně 30 minut žíháno. Od stříbra bylo zlato oddělováno lučavkou královskou (směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové). Středověká technologie čištění stříbra je uvedena v řadě písemných pramenů již z 15. a 16. století. Surové stříbro dodané z hutí (tzv. hertovní), se muselo roztavit a zbavit nežádoucích příměsí přepálením. To se provádělo ve zvláštní místnosti (prenárna, prengáda), kde pracovali s pomocníky (dýmáky) přepalovači (prenéři). Každá dodávka hertovního stříbra byla přepalována zvlášť. Stříbro se přepalovalo v nevelkých pecích v hliněných formách — nístějich (tzv. testech). Test se naplnil jemným popelem, ve kterém se upravilo lůžko pro stříbro. Takto připravený test se rozpálil žhavým dřevěným uhlím. Stříbro se čistilo pomocí přísady tzv. tvrdého olova (olovo s příměsí antimonu) za stálého přívodu vzduchu. Přepálené stříbro bylo pak po vychladnutí čištěno drátěnou štětkou nad velkým dřezem, do kterého padaly odlupky (grece, prengrece). Ty byly pečlivě váženy, uschovávány (obsahovaly ještě určitě množství stříbra) a jednou ročně přidávány ke stříbru připravenému k čištění. Přepálené vyčištěné stříbro pak bylo ve slévárně (gysárně) sléváno s granulovanou mědí na mincovní kov (sazený verk, dále viz barchan). Nejryzejší zlato nebo stříbro, jak dovolovaly středověké technologické možnosti, se nazývalo „fajn“ (fein).

AG (latinsky argentum = stříbro) — v numismatice zkratka pro stříbrnou minci. Také chemická značka stříbra.

agnusek, agnustek (z lat. Agnus dei = Beránek boží) — symbol Ježíše Krista. Od toho lidový výraz pro medailonek s náboženským námětem. Symbol beránka božího s praporem ražen na mincích např. Norimberk.

akcie — cenný papír, s nimž jsou spojená v určité konkrétní míře práva podílet se na řízení společnosti, na rozdělování zisku nebo likvidačního zůstatku. Na každé akcii musí být uveden název a sídlo společnosti, číslo akcie, kmenová hodnota, označení, zda se jedná o akcii na jméno nebo na majitele, výše základního jmění společnosti, počet akcii v době vydání a datum s podpisy dvou členů představenstva. Zákon předepisuje, že akcie musí mít formu psané listiny a jmenuje údaje, které. musí obsahovat. Vnější podobu listiny však ponechává na akciové společnosti, v jejímž zájmu je, aby právě její akcie byly po stránce vnější úpravy zajímavé, jedinečné a aby je nebylo možno padělat. V současné době se sběratelé výrazně soustředí na studium a sbírání starých neplatných akcií.

akče (turecky = stříbrná) — stříbrná turecká mince malých rozměrů o hmotnosti 1,2 g. Její ražbu zahájil osmanský sultán Urchán (Orkhan) po roce 1324. Ve své době byla hlavním nominálem osmanského mincovnictví. Po roce 1453 začíná upadat na významu, hmotnosti i kvalitě a její úlohu převzal zlatý altun. Akče byla součástí několika mincovních nálezů na území Slovenska a Rakouska ukrytých za tureckých nájezdů v 16. a 17. století.

albus (latinsky denárius albus = bílý denár, něm. Weißpfennig) — drobná stříbrná mince ražená od poloviny 14. století v dolnorýnských městech. Ražena byla téměř 200 let a rovnala se 8 fenikům nebo 2 krejcarům nebo také polovině batzenu (viz batz). Tzv. hessenský albus platil do roku 1841.

alegorie — jinotajné obrazné vyjádření vlastnosti, zvláště ctností a kladných vlastností. Alegorie jsou většinou personifikovány a objevují se na mincích a medailích již od dob antiky. Alegorie ctností byly nejčastějším námětem rubních stran římských císařských mincí. Mince s portrétem panovníka nesou obvykle mužské ctnosti (udatnost, svornost, spravedlnost, shovívavost, svoboda, prozíravost, trpělivost a další). Na ražbách panovnic jsou činnosti charakteristické pro ženy (cudnost, zbožnost, víra). Postavy (většinou ženské) personifikující tyto vlastnosti jsou odlišeny nejrůznějšími atributy (např. váhy, zbraně, roh hojnosti, věnce, různá zvířata). Na některých medailích se v dobách baroka, které si obzvláště libovalo v alegoriích, objevovaly i personifikované alegorie špatných vlastností s hanlivým významem. Tyto ražby poukazovaly na některá obecně chybná rozhodnutí panovníků (viz posměšně ražby).

alchymistické medaile — medaile, k jejíchž ražbě byl použit kov údajně vzniklý alchymistickou přeměnou, jedná se často o ražby zlaté nebo stříbrné. Vzácně jsou různé části medaile z odlišných kovů (většinou zlata a stříbra) na důkaz toho, kam údajná transmutace méně hodnotného kovu v dražší postoupila. V Národním muzeu v Praze je uložena zlatá alchymistická medaile Humprechta Černína z Chudenic (1629—1682) z roku 1664.

alkis — typ zlaté keltské mince rážený na Moravě přibližně v letech 220—160 př. Kristem až do doby přibližně 40 př. Kristem. Pozdější ražby nesou upravenou podobu původního motivu, který již na minci není patrný, ale pravděpodobně vznikal ze stejných razidel. Známá je ucelená řada od statéru (8,1 g—7,90 g), 1/3 statéru (2,7 g—2,1 g), 1/8 statéru (1 g—1,8 g) a 1/24 statéru (0,36 g—0,20 g). Tento váhový standard se postupem času snižoval. Již doloženo užívání 1/48 statéru ve formě rozdělené mince 1/24 statéru na půl (0,16 g). Ražené mince o váze 0,16 g jsou doloženy pouze Vindelické typy z Manchingu v Německu. U nás pouze doložené nálezy těchto mincí (Němčice nad Hanou). Předlohou mohla být nejspíše tetradrachma Makedonského krále Filippa V. z let 220—179 př. Kristem nesoucí na rubu obraz Athény-Alkis (viz statér). Na mincích doby laténské je tento obraz upraven na výjev bojovníka držící meč nebo dýku. Lze tak i usoudit dle opasku a pochvy u pasu bojovníka na obrazovém výjevu u nominálů vyšší hodnoty. U originálního obrazu tyto znaky nejsou patrné. Můžeme se setkat s výrazem, že tento originální motiv je tzv. barbarizovaný.

al marco — způsob ražby od denárového období až po období tolarové, kdy se z určitého stanoveného množství stříbra se razil pevně určený počet mincí. Každá jednotlivá mince však měla určitou váhovou odchylku. Podle mincovních řádů a patentů nebyla tedy stanovena hmotnost jednotlivé mince, nýbrž počet ražených mincí z hmotnostní jednotky (hřivna, libra, marka) a jejich zrno (čistota – jakost, ryzost kovu). Způsobu ražby al marco bylo zřejmě zneužíváno od raného středověku k nepoctivému vybírání těžších kusů jednak již v mincovně, ale i později v oběhu.

alpaka — speciální druh mosazi (viz též měď) — slitina mědi, zinku a niklu. Alpaka má bílou barvu a je odolná vůči korozi a dobře se tvaruje. Používá se občas k ražbě současných drobných nominálů a více ve šperkařství.

al pari viz kurzovní hodnota mince (též tržní cena mince) — mezinárodní obchodní cena mince, která je určována nabídkou a poptávkou (cena, za kterou se prodává zboží na mezinárodním trhu — burze). Je-li hodnota jmenovitá, hovoří se o kursu al pari. Když je vyšší, označuje se jako nad pari, je-li nižší, potom je pod pari.

altun (turecky zlatý) — zlatá turecká mince zavedená po vzoru dukátu roku 1454 Muhammadem (Mehmedem) II. (1430—1481), krátce po dobytí Cařihradu, Altun o hmotnosti původně 3,43 g se stal hlavním nominálem osmanského mincovnictví. Tyto mince bývají součástí mincovních nálezů na východním Slovensku, Rakousku, Rumunsku či Maďarsku.

amalgám — slitina rtuti a některých kovů. Amalgámů zlata a stříbra bylo používáno ve starověku i středověku k pokovení nehodnotných mincí vrstvičkou drahého kovu (amalgamace) u inflačního oběživa nebo u dobových padělků, aby bylo vyvoláno zdání pravé mince.

andělský groš (německy Engelgroschen, též schreckenberský groš — mince ražená v letech 1498—1571 ze stříbra vytěženého v saském Krušnohoří u Annaberku o hmotnosti 4,206—4,497 g. Na líci mince je kurfiřtský znak držený andělem — odtud název.

anepigrafické ražby viz němé ražby — označení pro mince, které nemají opisy ani nápisy. Jejich identifikace je možná jen podle znaků, obrazů a symbolů. Němými ražbami jsou téměř všechny brakteáty a české drobně mince doby husitské (viz peníze se čtyř rázem, kruhové peníze, flůtky).

ANGL (ANEI) — jméno anglosaského mincmistra na dvoře anglického krále Ethelreda (978—1016), které se objevilo na denáru Boleslava II. typu ruka—kříž. Zkratka MO DEORADY za jménem jej řadí jako monetaria do středo anglického města Derby (latinsky Deorady). Mince byla součástí mincovního nálezu v Poděbradech z roku 1936.

Anglosaské typy českých denárů — české denáry ražené v 10. století nesoucí obraz meče, dýky, šípu nebo široké ruky. Motivy byly převzaty ze severských anglosaských ražeb. Nejčastějším typem jsou však denáry, které mají na líci obraz úzké ruky mezi znaky alfa a omega a na rubu stylizované poprsí panovníka převzaté z anglosaských denárů anglického krále Ethelreda II. (978—1016). Jedná se o nejpočetnější typ denárů Boleslava II. (972—999). Někdy se za anglosaský typ považuje denár nesoucí úzkou ruku se znaky alfa a omega bez ohledu na obraz druhé strany mince — viz ethelredský typ českých denárů, český denár.

angster — lidový výraz pro středověkou drobnou stříbrnou, později měděnou minci ráženou ve Švýcarsku od poloviny 14. do 19 století.

antedatované mince též antidatované mince — označení mincí, které nesou letopočet starší, než byla skutečná doba vyražení. Starší letopočet měl obvykle budit dojem, že mince byly raženy v dřívější době s použitím kvalitnějšího mincovního kovu. Příkladem jsou ražby mincovny Hradec u Opavy, kde byly roku 1626 dánskými okupačními vojsky raženy měděné mince (tyto ražby měly být stříbrně, šlo proto v podstatě o oficiální padělky) s letopočtem 1623.

anticipační list (anticipační šajn, z německého Antipationsschein) — rakouský papírový peníz, který obíhal i na českém území, po rakouském peněžním krachu v roce 1811, kdy byly peníze dramatickou měnovou reformou znehodnoceny v poměru 1:5. Nejprve byly znehodnoceny bankocedule 1811 vyměněny za tzv. směnné listy (šajny). Roku 1813 byly vydány anticipační listy (anticipační šajny). Na rozdíl od předchozích bankoceduli vydávaných bez krytí v nepřiměřeném množství, měly být anticipační šajny podle císařského nařízení přísně anticipovány (musely brát v úvahu státní příjmy). Vydány byly v nominálech 2, 5, 10 a 20 zlatých. Tato podmínka však byla přesto státem porušena a byly vydány tajné nekryté emise. Další bankrot z toho vyplývající byl odvrácen pouze vítěznou válkou s Napoleonem. Výměna anticipačních listů za stříbrné peníze byla zastavena roku 1816 a 1822 zanikl tento druh papírových peněz docela. Od roku 1816 byly vydávány první rakouské bankovky. Samotné šajny platily až do roku 1858.

antoninianus — římská stříbrná mince v hodnotě dvou denárů ražená od roku 215 císařem Caracallou (212—217). Její jméno bylo zavedeno německými numismatiky v 19. stol. podle jednoho z císařových oficiálních jmen Antoninus, protože původní název není znám. Typickým znakem antoniniánů je tzv. paprsková koruna na hlavě panovníka (radiatus). Mince byla postupně zhoršována, od druhé poloviny 3. století byla prakticky měděná. Do svého zániku na přelomu 3. a 4. století byl antoninianus ražen jako inflační oběživo ve velkém množství a je častou součásti nálezů římských mincí na našem území.

arcibiskup (latinsky archiepiskopus) — vysoký církevní hodnostář stojící v čele církevní správní jednotky — arcibiskupství. Stejný význam má těž titul metropolita nebo primas. Arcibiskup byl zároveň říšským knížetem (v Čechách rozhodnutím císaře Rudolfa II. (1576—1611) dne 15. 6. 1603). Od roku 1344 měli čeští arcibiskupové právo korunovat českého krále a v den korunovace nosit kardinálský purpur. Arcibiskupové používají znak své arcidiecéze spolu se znakem rodovým nebo osobním. Tyto znaky se také objevují na jejich mincích, pokud tito arcibiskupové vlastní mincovní právo, nebo na medailích (církevní medaile, intronizační medaile). Žádný z pražských arcibiskupů (prvním byl 1344—1364 Arnošt z Pardubic) až do současné doby nezískal mincovní právo, proto existují pouze jimi vydávané medaile. První moravský arcibiskup Antonín hrabě Theodor Colloredo-Waldsee (1777—1811) razil vlastní mince, protože moravští biskupové i arcibiskupové využívali mincovního práva vázaného na biskupskou mincovnu v Kroměříži. Poslední arcibiskupské mince razil kardinál Rudolf Jan (1819—1831).

arcivévoda (latinsky archidux) — šlechtický titul používaný pouze členy rakouského domu. Po vydání Zlaté buly Karla IV. (1346—1378) roku 1396 byli rakouští vévodové, pokud meškali na císařském dvoře, považování za „dvorské arcivévody“ Roku 1353 potvrdil císař Fridrich III. (1452—1493) titul arcivévody svému synu Maxmiliánovi I. Habsburskému (1459—1519), pozdějšímu císaři, a jeho dědicům. Počínaje Ferdinandem I, (1526—1564) se proto titul arcivévody rakouského objevuje pravidelně v opisech vládních mincí zemí Koruny české ve formě nejrůznějších zkratek (ARCH, ARCHID, ARCHIDV).

argenteus (z lat. stříbrný) — všeobecné označení pro stříbrné mince, zejména římské. Jako přímý (novodobý) název nominálů je současnými numismatiky používán pro stříbrné ražby (hmotnost 3,41 g) římských tetrarchů (společná vláda čtyř císařů (Diocletiana, Maximiana Herculia, Constantia I. Chlora, a Galeria v letech 293—305) a dalších tří následujících císařů (Severus II. (306—307, Maximianus II. (309—313) a Maxentius (306—312)). Původní název argenteu zůstává prozatím anonymní.

AS — původně římská váhová jednotka (327 g), později těžký měděný mincovní nominál počátku římské republiky z let 225—217 př. Kristem. Za římského císařství byl 1/4 bronzového sestercie nebo 1/16 stříbrného denáru. Asy jsou častou součástí nálezů římských císařských mincí na našem územní.

atribut — charakteristický a symbolický předmět, znamení nebo zvíře usnadňující rozpoznání zobrazovaných alegorií, starověkých božstev nebo katolických světců. Atributy jsou kladeny do jejich rukou či blízkosti. Občas samotné atributy nahrazují vyobrazení osob či světců. Společnými atributy jsou křiž (náboženská horlivost), palma (mučednictví) či kniha (proroci, evangelisté, učitelé církve). Individuální atributy slouží pro bližší identifikaci a bývají jimi u světců nástroje, kterými byli umučení, symboly původního povolání nebo předměty a symboly odvozené z jejich života.

AU (latinsky aurum = zlato) — zkratka používána v numismatice pro zlaté mince. Také chemická značka zlata.

augustalis — zlatá středověká mince o hmotnosti 5,24 g, kterou razil římský císař Fridrich II. (1212—1250) v italských městech Brindisi a Messina. Název augustalis má podle titulu AVG (z lat augustus), který byl v opisu okolo poprsí, Augustalis byl první zlatou středověkou evropskou mincí, na kterou navázaly další zlaté evropské ražby — florény, dukáty, zecchiny a další.

augustus (z lat. = vznešený) — původně čestný titul prvního římského císaře Octaviana (27 př. Kristem—l4 po Kristu) později obecně používaný jako titul téměř všech samostatně vládnoucích římských císařů. Titul AVGVSTVS (klasická latina používá pro písmena V i U shodné písmeno V) buď celý nebo ve zkratkách (AVG, AVGVS, AVGVST) je častou součástí opisových legend na vládních tolarových nominálech ražených římskoněmeckými císaři. V těchto případech titul císaře AVGVSTVS je vykládán podle diplomatů a paleografů ve smyslu „vždy rozmnožitel říše“.

aureus (z lat. = zlatý) — zlatá mince ražená od dob římské republiky až do mincovní reformy Constantina I. (307—330) roku 309, kdy byl zaveden lehčí solidus. Líc císařských aureů nese pravidelně portrét panovníka nebo panovnice s opisy jména a titulů, na rubní straně je obvykle symbolika božstev s personifikací římských tradičních ctností. Hmotnost aureů se z původních téměř 8 g (Gaius Julius Caesar 100—44 př. Kristem) postupně snižovala (7,42 g Augustus 27 př. Kristem—14 po Kristu, 7,28 g Nero, 54—68 po Kristu, 6,55 g Caracalla 212—217) až na 5,46 g za Diocletiana (284—305). Aureusy — nejčastěji císařů Augusta, Nerona a Tita — byly na našem území nalezeny pouze jako jednotlivé kusy.

AURIFABER (z lat. = zlatník) — měšťan jmenovaný v písemných pramenech, který působil spolu s Janem Magdaleninem v první polovině 15. století v Jihlavě při ražbě mincí. Díky iniciálám jeho jména A R je Aurifaberovo působení v jihlavské mincovně spojováno s ražbou drobné mince (viz belschlag) imitující vídeňské feniky.

avers (mince) — lic, přední (hlavní) strana mince. Bývá na ni portrét, jméno nebo znak vydavatele (vlastníka mincovního regálu). Na denárech a groších je aversem strana se jménem knížete nebo krále. U portrétních ražeb (od tolarového období) je lícní strana s podobiznou panovníka či jiného vydavatele mince. V moderní době za líc považujeme stranu se státním znakem, protože vydavatelem minci je stát.

ažio (z italštiny aggio = příplatek, přirážka) — název pro rozdíl mezi vyšší kursovní a jmenovitou hodnotou mince. Vyjadřuje tak skutečný valutní poměr mezi kovovými a papírovými penězi. Označuje též cenovou přirážku, kterou má neražený kov proti raženým mincím, v nichž je vždy část méně hodnotné kovové přísady. Ažiu odpovídal lidový výraz „láže“, který znamenal lepší jakost nejen u mincí („ten tolar má láži“), ale i zcela obecně. Stejný název je také používán pro rozdíl, o který převyšuje cena (kurs) cenného papíru jeho nominální hodnotu. Opakem ažia je disažio.