Denár, brakteát

Denár je stříbrná mince, která byla poprvé ražena na území římského státu. Ze slova denarius později vznikl název denár pro středověké a novověké mince, a také je z něj odvozen název britské mince penny. (značka d. podle francouzské mince denier) či název platidla dinár.

Denár v čechách - stejný název dostaly i první stříbrné mince ražené v Čechách koncem 10. století, které byly zavedeny Boleslavem I. Až do mincovní reformy Břetislava I. roku 1050 byly denáry tzv. velkého střižku tj. průměr 18–20 mm a hmotnosti více než 1 g. Nálezy velkého střížku se objevují více v zahraničí než v Česku (např. v Praze a Plzni a v jejich okolí). Od roku 1050 až do začátku ražby brakteátů někdy okolo roku 1217 byly raženy denáry malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1 g. Ke konci ražby ryzost kovu výrazně poklesla. Denáry mohly být například šípového typu nebo mečového typu. V opisu mince mohlo být napsáno jméno panovníka, které končí slovem dux. Bývají tam také napsány názvy míst, kde mince vznikla. Později však názvy mincoven mizely a nahradily se jmény světců a patronů.

Brakteát (z latinského bractea = plíšek) je kovová jednostranná mince z velmi tenkého střížku. Označení brakteát se pro tento typ mincí začalo používat až v 17. století.

Brakteát v čechách - na českém území byly brakteáty zavedeny začátkem 13. století Přemyslem Otakarem I. a nahradily v té době silně znehodnocené denáry. Předlohou českých brakteátů byly brakteáty pocházející z Míšně. První mince měly průměr okolo 40 mm a hmotnost téměř 1 g. Postupně se průměr mince zmenšoval až na 28 mm. Mince byla v době platnosti stále nazývána denarius a její platnost ukončila měnová reforma Václava II. v roce 1300, kdy začala ražba pražského groše. Brakteáty byly až na výjimky tzv. němé mince - chybí zde jména panovníků jako vydavatelů. I tyto mince nakonec trpěly měněním velikosti i ryzosti, lidmi byly lámány, aby vznikly menší díly a mince se spíše vážily.