mince církevní, dukáty, tolary jejich násobky a díly

Právo razit vlastní mince měli kromě evropských představitelů církve také na našem území olomoučtí biskupové již v době raného středověku, ale časem tato výsada zanikla. Středověké právo ražby olomouckých biskupů bylo spjato s moravským hradem Podivín. Svědčí o tom dvě významné listiny vydané římským králem Konrádem III. roku 1144 a českým knížetem, později králem, Vladislavem II. (nedatovaná listina z roku 1146 nebo 1147) biskupu Jindřichu Zídkovi. V roce 1608 bylo právo ražby v celé šíři obnoveno na žádost biskupa Františka z Ditrichštejna císařem Rudolfem II. Od roku 1614 biskupská mincovna razila groše, tolary i dukáty a jejich díly. Celkem nechal kardinál Dietrichstein v letech 1608–1636 razit sedmnáct druhů zlatých a stříbrných mincí a šest druhů medailí. V které budově byly mince raženy, není známo, teprve v roce 1665 postavil biskup Karel II. z Lichtenštejna na Sladovnickém předměstí (původně sladovny měšťanských nákladnických domů umístěných vně města kvůli manipulaci s otevřeným ohněm, později sladovna biskupského pivovaru, konkurujícímu pivovaru měšťanskému) za Mlýnskou branou, kde se nacházelo hospodářské zázemí zámku novou mincovnu. Svědčí o tom jeho biskupský erb nad vchodem opatřený nápisem: