NUMISMATIKA - SBĚRATELSTVÍ - INVESTICE
Numismatika je historická věda zabývající se studiem platebních prostředků, zejména pak mincí a papírových platidel, ale i medailí, medailónů, žetonů, nouzových platidel, účelových známek, poukázek, směnek, cenných papírů, jakož i vznikem, vývojem, popisem a funkcí peněz. Numismatika sleduje také způsob ražby mincí, jejich tvar, obrazy, texty, hmotnost, velikost a složení kovů. Dále tato věda zkoumá jednotlivé mincovní a měnové jednotky (nominály), jejich vývoj a vzájemné vztahy. Aplikací hospodářské teorie o vzniku a funkci mince se numismatice dostalo širších úkolů, jako je i problematika peněžního hospodářství. Na novou základnu se dostalo studium historicko-kulturního významu numismatického materiálu výtvarné hodnoty. V tomto pojetí se numismatika zabývá historickým vývojem a funkcí směnných a peněžních prostředků a jejich ekonomickým, sociálním, kulturním a historickým významem v úzké návaznosti vzhledem k charakteru oběživa v minulosti na ekonomický a společenský vývoj. Z tohoto nového pohledu numismatika překročila rámec pouhé pomocné vědy historické a stala se samostatnou vědní disciplínou s vlastní potřebou zkoumání, jehož obsah i rozsah je dán dějinami peněz.
Sběratelství - pokud v tomto kontextu převedeme raženou minci do statutu artefaktu sběratelského zájmu ať už novou či historickou (starožitnost), vytváříme numismatickou sbírku, soubory mincí, medailí i ostatních druhů platidel shromažďované a kompletované podle určeného systému. Sbírky mincí jsou doloženy již v době renesance. Za nejstaršího sběratele je považován italský básník Francesco Petrarca (1304 až 1374). Sbírky mincí záhy vznikaly v okruhu vyšší šlechty i duchovenstva (v klášterech). Na počátku 16. století se například okolo olomouckého biskupa Stanislava Thurza utvořil humanistický kroužek, v jehož čele stál probošt Augustin Kasenbrot. Jeho členové si vzájemně dopisovali o právě nalezených mincích. Sbírky mincí měli císařové Ferdinand I. (1526 – 1564), Maxmilián II. (1564 – 1576) především však Rudolf II. (1576 – 1611). Ten vlastnil kolekci antických mincí jako součást svého proslulého kabinetu kuriozit. Rudolfovu sbírku mincí rozšiřovali jeho antikváři Jakub (+1588) a Ottavio (+1607) Stradové. V této době se z těchto kabinetů kuriozit počínaly krystalizovat také první veřejné sbírky, tedy i numismatické. Ty shromažďovaly již nejen oblíbené mince antické, ale v rámci počínajícího vlasteneckého cítění také mince a medaile místní. Tyto sbírky nejprve vznikaly jako pouhé hromadění esteticky krásných ražeb, teprve později byly budovány podle nejrůznějších kritérií. Spolu s prvními veřejnými sbírkami vznikaly početné soukromé numismatické kolekce, které byly budovány nejen podle zaměření sběratelů, ale i podle jejich finančních možností. Proto mohli vzniknout rozsáhlé kolekce mincí a medailí budovaných takovými osobnostmi jako byli M. Donebauer, Š. Berger, J. Horský, K. Chaura, V. Katz a další.
Zvláštní skupinou soukromých sbírek jsou sbírky bank. Banky nejprve shromažďovaly srovnávací numismatický materiál ke studiu padělků, později budovaly i sbírky mincí historických. Většina těchto kolekcí později přešla do sbírek muzeí. Další sbírky byly budovány školami nižšími i středními (gymnázia), zvláště pak univerzitami. Sbírku pražské Karlovy univerzity vytvářel především Jan Helbing z Hirzenfeldu (1818 – 1860). V roce 1823 zde byl zřízen mincovní kabinet. V současné době dosahuje tato univerzitní sbírka 12 000 kusů mincí. Nejpočetnější sbírky jsou v současné době v muzeích. Tou nejrozsáhlejší u nás je Numismatická sbírka Národního muzea v Praze. Již v provolání o založení z 15. 4. 1818 bylo zakotveno založení numismatické sbírky. Od počátků skromná numismatická sbírka byla nejprve spojena s archeologickými sbírkami a knihovnou. Nad nimi bděl V. Hanka. Teprve velkolepým darem 3 760 mincí a medailí obrozeneckého šlechtice a mecenáše hraběte Františka Šternberka-Mandersheida roku 1830 byl dán základ skutečné numismatické sbírce Národního muzea. V současné době má numismatická sbírka Národního muzea necelých 770 000 kusů mincí.
Vaše osobní sbírka, kterou si vytvoříte je jen a pouze omezena velikostí příjmů. Není to přímo úměrné tomu kolik kdo vydělá, ale koho a jak moc tato vášeň pohltila. Sběratel = blázen, protože jen někdo takový zaplatí cokoliv za něco, co někomu vlastně vůbec nic neříká, ani to nechápe a také tomu nerozumí. To jen sběratel ví, že právě toto mu chybí a jak moc to potřebuje.
Investice je forma ukládání peněz za účelem jejich zhodnocení v čase. Je mnoho forem investování a jedna z možných variant je právě kupování různých mincí z různých kovů. Nejrozšířenější je kupování a sbírání různých pamětních nebo příležitostných ražeb a emisí vydávaných Českou Národní Bankou (ČNB), jak ze stříbra i zlata. Pokud má člověk rád historii, či se mu líbí více staré mince, které mají své osobní kouzlo a vypovídající hodnotu, má možnost kupovat starožitnosti. U těchto starých ražeb je potřeba mít možnost nějakým způsobem čerpat vědomosti a pokud je člověk nemá, je potřeba obrátit se na někoho, kdo tyto znalosti a možnosti má. Jde o rozeznání pravých mincí od padělaných či novodobě vydaných právě třeba pro účely sběratelské, a to hlavně v případech kdy se těchto mincí dochovalo opravdu malé množství, ale sběratelská poptávka je natolik vysoká, že každý, kdo chce mít daný exemplář ve svojí sbírce, koupí i novodobou repliku staré ražby. Je častým úkazem, kdy jsou vytvářeny i z originálních otisků pravých mincí jejich repliky za účelem zmást člověka a ten ochotně zaplatí cenu jako za originál, ale vlastně koupí třeba jen originální kov nevyražený, ale odlitý a podobně. Pokud se chce investor vyhnout těmto aspektům, je právě potřeba spolupracovat s odborníky vzdělanými v oboru a nakupovat u renomovaných aukčních domů, ale i tam se často stává, že popisy mincí neobsahují všechny vady. Jednou z vad, na které se často neupozorňuje je, že mince byly součástí šperků, mají odstraněné závěsy, ouška a jehly. Na tyto skutečnosti je potřeba každého kupujícího upozornit, a ne vždy se toto děje. Mince se zásahem má vždy nižší cenu jako mince bez zásahu i když mají srovnatelnou zachovalost atd… Zase na druhou stranu, pokud se jedná o opravdu vzácné mince, tak i takový odstraněný historický zásah jen podtrhuje autentičnost daného předmětu a kupující se tak nemusí obávat o pravost dané věci. Sám raději koupím lehce oběhanou minci než UNC, když už je třeba 2000 let stará. Mince přece musejí nést i nějaké časové stopy a opotřebení. No a co když se pak naskytne mince v lepším stavu a zaručeně pravá? Poté je nejjednodušší koupit tu lepší a horší následně prodat s časovým zhodnocením.
Jistě každý čtenář tohoto článku očekává nějaký konsenzus jak na investice. Já neznám univerzální kód, ale mohu se podělit alespoň o nějaké to ,,jak na to?" V čase lze sledovat za jaké částky se ta či ona konkrétní mince z daného roku a daného nákladu ve svojí zachovalosti prodávala či nakupovala. Lze tak stanovit určitý progres růstu či poklesu. Dobrým příkladem jsou třeba československé svatováclavské dukáty a dukáty panovníka Františka Josefa I. Tyto mince jsou jedny s největším zastoupením na trhu a navíc jedny z nejvíce sbíraných.
Pár příkladů pro lepší představu, oč jde. Mince dukát z roku 1914 ve stavu 0/0RL se v roce 2015 prodával za 6.000,- Kč, ale pokud jste jej zakoupili ihned po revoluci stál sotva 1.000,- Kč, a ještě před první velkou finanční krizí a inflačním skokem v roce 1998, kdy mince zdražila na cca 3.500,- Kč, byla pořád dostupná za polovinu ceny než v roce 2015. Aktuálně v roce 2023 se totožný exemplář mince prodával v aukci ČNS Šumperk za cenu 14.000,- Kč. Pokud tento fakt převedu do rychlého přehledu, ten kdo v roce 1990 uložil 1.000,- Kč má dnes 14x víc, kdo uložil v roce 2015 6.000,- Kč, může dnes očekávat dvojnásobné zhodnocení vložených prostředků. Pokud je mince hodnocená nějakým nestranným institutem a zavřená v jejich originální plastové etuji, tak se mince prodává hrubě přes 25.000,- Kč a ceny se odvíjí právě od stupně hodnocení.
Mince svatováclavský dukát 1929 ve stavu 0/0RL se po revoluci prodávala do 2.000,- Kč, v roce 2013 stejná mince ve stejném stavu už stála 23.000,- Kč, a dnes ji pod 100.000,- Kč prakticky ve stavu 0/0 neseženete a certifikované mince se prodávají klidně i za 200.000,- Kč. Zhodnocení v čase si jistě dokáže lehce spočítat každý čtenář sám.
Otázkou spíš je, zda jsou tyto ceny odpovídající charakteru daných mincí. Podle mého názoru nemůže stát mince o nákladu víc jak 10.000 kusů, která je sto roků stará, stejně jako mince, která je stará 2500 let a dochovalo se jich sotva pár desítek kusů. Bohužel trh a hlad po starých mincích zapříčinil právě tento stav a opravdová numismatika tím velice utrpěla. Je to zase další ekonomický ukazatel, který nelze žádným způsobem sledovat a ani ovlivnit. Žádná matice s tímto aspektem neumí počítat a je to jen na vlastním uvážení, do jakých mincí a jaké částky uložit. Určitou devizou zůstává fakt, že se nikdy neprokázalo při dlouhodobém uložení peněžních prostředků, že by investice klesala. Vždy vyroste a její zhodnocení záleží spíše na stavu mince a čase, po který zůstane trhu nedostupná!
Z výše uvedeného plyne, že numismatik je většinou i dobrý sběratel, sběratel vždy nemusí být nutně numismatik, ale vždy bude špatný investor, protože kdyby byl správný investor, tak kupuje jen svatováclavské dukáty a moderní mince z čehož vyplývá, že investor nikdy nebude numismatik, protože jedině takový člověk ví nejen kolik se mincí vyrazilo, ale hlavně kolik se jich případně dochovalo a jak často a v jakém množství se na trhu objevují.
Zažívejte tak kouzlo historie s mincemi od nás. Investujte s rozumem, sbírejte s vášní. ,-)