Jak vzniklo LOGO numismatiky Kroměříž alias K-mince.cz
Každý, kdo zakládá nějakou firmu či společnost, řeší na začátku nebo časem logo, které by podtrhovalo jeho činnost, nebo poukazovalo na název firmy apod. V mnoha případech se logo skládá z písmen jmen a příjmení zakladatelů, zkratky názvu společnosti, druhu podnikání nebo kombinaci těchto znaků. Může obsahovat odpovídající symbol aj. Logo má při prvním pohledu každého, kdo tento symbol spatří hned nasměrovat k jeho majiteli. Upozornit na obor nebo druh činnosti, kterým se majitel zabývá či o koho se jedná. Logo by vlastně mělo být jedinečné a nezaměnitelné jako je DNA.
A jak vzniklo tedy to, které vídá každý, kdo navštíví web numismatiky – Kroměříž chcete-li K-mince.cz? Je to hodně dlouhý příběh, proto ho poněkud zkrátím, ale tak aby zůstalo to podstatné a hlavní.
Může za to moje již zesnulá prateta, která se do Československa dostala v průběhu konce 2. světové války a k tomu pocházela ze starého šlechtického rodu (měla aristokratický původ). Pro zajímavost, aby mohla uzavřít sňatek, musela zpětně doložit nejméně 5 generací předků svých i svého manžela, a tímto způsobem jsem k rodokmenu do 18. století přišel. Prateta, ač v cizí zemi vystudovala a jak to bývá u šlechty, mívají předpoklady pro jazyky nebo hudbu. Moje teta Olga Klinotová (už provdaná) učila zpěv a hru na klavír, dokonce v letech 1976-1977 byla ředitelkou hudební konzervatoře v Kolíně, kde žila a učila. Jako jediná z celého rodu, ač nebyla Klinotová, udržovala čilý písemný kontakt se všemi členy rodinného klanu. Když sestavovala již zmíněný rodokmen, tak se v matrikách i k žijícím potomkům a jejich adresám takto dostala. Rod Klinotů se dělí na českou / pražskou větev a moravskou. Já pocházím z moravské, kterou založil bratr od manžela mojí pratety Olgy z Kolína, když se rozvedl a utekl na Moravu za mojí babičkou, kterou si vzal. Já osobně pocházím z rodu po mojí mamince, která byla za svobodna Klinotová. Jak tomu osud chtěl, rodina se vždy schází, když je nějaká příležitost. Většinou je to svatba nebo pohřeb. Nám se příležitost naskytla v roce 1998 (to mi bylo 15 roků), kdy Olga byla již v důchodu a měla na nás čas, mohla nás ubytovat a z Kolína do Prahy už to byl kousek.
Olga se nám plně věnovala a při mém pobytu jsem měl možnost jí také povědět o svých zálibách a koníčcích. Již v této době útlého dětství (od sedmi let věku) jsem sbíral mince. Olga mě tehdy vzala do kostnice a do chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Abych na ni nikdy nezapomněl věnovala mi své rodinné stříbro, a to první stříbrné příbory, kterými jedla jako malá holčička, knihu z roku 1743 a zvláštní stříbrnou lžíci, na jejíž zadní straně je rytina dvou heraldických jednoocasích lvů, stojících u sloupu na podstavci, ve kterém jsou písmena OK (iniciály Olgy Klinotové). Vlastní sloup stráží nebo ochraňují halapartnami, které jsou spojeny šlechtickou korunou nad nimi. Už tehdy jsem měl sen, že jednou až budu velký, budu mít vlastní numismatický obchod a volba mého loga byla prostě jasná věc. Tuto rytinu s heraldickými prvky jsem nejprve musel nechat překreslit. V tomto mám opět v rodu na koho spoléhat, a to na nejstarší dceru, která je absolventkou umělecké školy (se stříbrným diplomem). Poté mi můj designér pan B. Konečný převedl tuto kresbu do digitální podoby a logo K-mince spatřilo světlo světa. Zachoval jsem celý obraz, kdy jsem vypustil písmeno O ze sloupu a pod celý výjev umístil slovo MINCE. Odkaz mojí pratety Olgy tak žije dále s námi a já mohu rod Klinot – Kubišů reprezentovat se ctí sobě vlastní.
